Popis
Kostel San Michele degli Scalzi stojí ve východní části Pisy, nedaleko řeky Arno: románská stavba s mramorovým průčelím, zvonicí, která se naklání víc než ta u katedrály, a stejně nakloněným interiérem.
Jméno pochází od mnichů ze Santa Maria di Pulsano na Gargánu, kterým byl klášter v roce 1178 svěřen. Říkalo se jim «scalzi», tedy bosí. Půda v oblasti, která bývala napůl bažinatá, je měkká, proto se tu všechno naklání.
Nedokončené průčelí má obklad z mramoru z lomů v San Giuliano, s pěti slepými arkádami na sloupech, okuli a kosočtverci. Nad hlavním portálem je žehnající Kristus z let 1203-1204, v čelním a slavnostním postoji, v byzantském duchu. Je to kopie: originál je v Museo di San Matteo.
Zvonice se naklání o pět stupňů k Arnu, víc než Šikmá věž. Zdobí ji islámské keramické mísy z 12. století, také kopie. Tři zvony zvoní bez pohybu, elektrickým srdcem, aby nezatěžovaly stavbu.
Uvnitř jsou tři lodě o osmi polích, sloupy s románskými nebo znovu použitými hlavicemi a dřevěný krov. Stojí za to vidět malovaný krucifix na desce, temperou a zlatem, z 13. století, a zbytky fresky ze 14. století se svatým Onufriem, svatou Helenou a biskupem-mnichem.
V 18. století byl kostel zaplněn štuky a výzdobou. Na počátku 20. století je restaurování odstranilo, aby mu vrátilo románský vzhled. Pak přišla válka: bombardování odnesla celou pravou loď a povodeň v roce 1949 ji poškodila ještě víc.
Pravá stěna je dnes ze železobetonu, s vnitřní konstrukcí ze stejného materiálu: mezi cihlami ji poznáte na první pohled. V letech 1928-1952 byla na náměstí před kostelem konečná tramvaje.
Kostel je už po staletí spojen také s kultem svatého Ubalda, biskupa a patrona města Gubbio, k němuž se věřící obracejí s prosbou o vysvobození od zlého a od duševních potíží.
Jméno pochází od mnichů ze Santa Maria di Pulsano na Gargánu, kterým byl klášter v roce 1178 svěřen. Říkalo se jim «scalzi», tedy bosí. Půda v oblasti, která bývala napůl bažinatá, je měkká, proto se tu všechno naklání.
Nedokončené průčelí má obklad z mramoru z lomů v San Giuliano, s pěti slepými arkádami na sloupech, okuli a kosočtverci. Nad hlavním portálem je žehnající Kristus z let 1203-1204, v čelním a slavnostním postoji, v byzantském duchu. Je to kopie: originál je v Museo di San Matteo.
Zvonice se naklání o pět stupňů k Arnu, víc než Šikmá věž. Zdobí ji islámské keramické mísy z 12. století, také kopie. Tři zvony zvoní bez pohybu, elektrickým srdcem, aby nezatěžovaly stavbu.
Uvnitř jsou tři lodě o osmi polích, sloupy s románskými nebo znovu použitými hlavicemi a dřevěný krov. Stojí za to vidět malovaný krucifix na desce, temperou a zlatem, z 13. století, a zbytky fresky ze 14. století se svatým Onufriem, svatou Helenou a biskupem-mnichem.
V 18. století byl kostel zaplněn štuky a výzdobou. Na počátku 20. století je restaurování odstranilo, aby mu vrátilo románský vzhled. Pak přišla válka: bombardování odnesla celou pravou loď a povodeň v roce 1949 ji poškodila ještě víc.
Pravá stěna je dnes ze železobetonu, s vnitřní konstrukcí ze stejného materiálu: mezi cihlami ji poznáte na první pohled. V letech 1928-1952 byla na náměstí před kostelem konečná tramvaje.
Kostel je už po staletí spojen také s kultem svatého Ubalda, biskupa a patrona města Gubbio, k němuž se věřící obracejí s prosbou o vysvobození od zlého a od duševních potíží.