Popis
Kostel San Nicola stojí v srdci Pisy, v ulici via Santa Maria, kousek od Palazzo Reale. Je to románský kostel s intarzovaným průčelím a osmibokou zvonicí, po Šikmé věži nejcharakterističtější ve městě.
Zvonice je osmiboký hranol se slepými arkádami, kosočtverci a šestibokou zvonovou komorou obkroužen ochozem s arkádkami. Je mírně nakloněná a vícebarevná: světlé verrucano, tmavý kámen z Livorna, bílý mramor, žula z Elby.
Překvapením je točité schodiště uvnitř. Na rozdíl od toho v Šikmé věži není uzavřeno mezi dvěma zdmi: volně se vine kolem ochozu s arkádkami a sloupky. Vasari ho uváděl jako vzor pro Studnu svatého Patrika v Orvietu.
Kdo ji navrhl? Vasari ji připisoval Nicolu Pisanovi, ale toto připsání je nejisté. Někteří zvonici datují do roku 1170 a připisují Diotisalvimu, jiní ji kladou mezi roky 1230 a 1250.
Průčelí je v pisánském románském slohu, s lizénami, slepými oblouky, kosočtverci a intarziemi z 12. století. Podle jedné studie kruhy intarzie v jedné lunetě sledují Fibonacciho posloupnost: všiml si toho prý profesor petrologie z univerzity v Pise.
Uvnitř, v kostele obnoveném v 17. století, najdete obrazy a sochy ze 14. a 15. století: Madonu s dítětem od Francesca Trainiho, desku Svatý Mikuláš zachraňuje Pisu před morem, Krucifix od Giovanniho Pisana a Madonu od Nina Pisana. Nechybí ani velké varhany o třech manuálech.
Kostel je zmiňován od roku 1097, spolu s klášterem. Augustiniáni ho rozšířili mezi koncem 13. století a rokem 1313. Dodnes se přes ulici klene krytý průchod na obloucích až k Palazzo delle Vedove.
Žily tam některé ženy z rodu Medici. Díky tomuto průchodu mohly chodit na mši, aniž by vkročily na ulici.
Zvonice je osmiboký hranol se slepými arkádami, kosočtverci a šestibokou zvonovou komorou obkroužen ochozem s arkádkami. Je mírně nakloněná a vícebarevná: světlé verrucano, tmavý kámen z Livorna, bílý mramor, žula z Elby.
Překvapením je točité schodiště uvnitř. Na rozdíl od toho v Šikmé věži není uzavřeno mezi dvěma zdmi: volně se vine kolem ochozu s arkádkami a sloupky. Vasari ho uváděl jako vzor pro Studnu svatého Patrika v Orvietu.
Kdo ji navrhl? Vasari ji připisoval Nicolu Pisanovi, ale toto připsání je nejisté. Někteří zvonici datují do roku 1170 a připisují Diotisalvimu, jiní ji kladou mezi roky 1230 a 1250.
Průčelí je v pisánském románském slohu, s lizénami, slepými oblouky, kosočtverci a intarziemi z 12. století. Podle jedné studie kruhy intarzie v jedné lunetě sledují Fibonacciho posloupnost: všiml si toho prý profesor petrologie z univerzity v Pise.
Uvnitř, v kostele obnoveném v 17. století, najdete obrazy a sochy ze 14. a 15. století: Madonu s dítětem od Francesca Trainiho, desku Svatý Mikuláš zachraňuje Pisu před morem, Krucifix od Giovanniho Pisana a Madonu od Nina Pisana. Nechybí ani velké varhany o třech manuálech.
Kostel je zmiňován od roku 1097, spolu s klášterem. Augustiniáni ho rozšířili mezi koncem 13. století a rokem 1313. Dodnes se přes ulici klene krytý průchod na obloucích až k Palazzo delle Vedove.
Žily tam některé ženy z rodu Medici. Díky tomuto průchodu mohly chodit na mši, aniž by vkročily na ulici.