Popis
Kostel San Zeno stojí na náměstí piazza San Zeno, v severovýchodním rohu centra Pisy, hned za stejnojmennou bránou. Je to románský kostel z 12. století, postavený ze starověkých materiálů a na ještě starších stavbách.
Ve středověku se tato oblast jmenovala «alle grotte», tedy «u jeskyní». Jeskyně byly staré stavby, snad římského amfiteátru, které Pisané používali jako lom na stavební materiál. San Zeno je jich plný: římské znovupoužití je vidět všude.
Průčelí na jižní straně předchází předsíň s otevřeným portikem na pilířích a středním sloupem.
Při restaurování ve 20. století bylo hodně přestavěno. Dole jsou zlomky římského mramoru a slepé arkádky s kosočtverci a okuli. Výše jsou dvojitá okna rámována arkádkami se stejnými motivy kruhů a kosočtverců.
Nenechte si ujít sedm islámských keramických mís z 11. století zdobících průčelí: jsou to kopie, originály jsou v Museo di San Matteo. Z mramorových zůstala viditelná jen kruhová lůžka.
Uvnitř má kostel tři lodě se střídajícími se sloupy a pilíři. Oblouky nesou několik římských hlavic znovu použitých. Zbyly jen skromné zbytky středověkých nástěnných maleb. V novějším průčelí je velké okuli, zakončené arcibiskupským erbem z 15. století.
Kostel je zmiňován od roku 1029 a patřil k opatství, které zprvu vedli benediktini. Ve 12. století jej užívali kamaldulové a až do 15. století stála vedle něj nemocnice.
Pod zdmi bylo něco ještě staršího. Vykopávky ve 20. století nalezly základy stavby o třech lodích a třech apsidách. Části těchto staveb jsou zabudovány do dnešního kostela: nejstarší fáze sahá do doby před rokem tisícím.
Ve středověku se tato oblast jmenovala «alle grotte», tedy «u jeskyní». Jeskyně byly staré stavby, snad římského amfiteátru, které Pisané používali jako lom na stavební materiál. San Zeno je jich plný: římské znovupoužití je vidět všude.
Průčelí na jižní straně předchází předsíň s otevřeným portikem na pilířích a středním sloupem.
Při restaurování ve 20. století bylo hodně přestavěno. Dole jsou zlomky římského mramoru a slepé arkádky s kosočtverci a okuli. Výše jsou dvojitá okna rámována arkádkami se stejnými motivy kruhů a kosočtverců.
Nenechte si ujít sedm islámských keramických mís z 11. století zdobících průčelí: jsou to kopie, originály jsou v Museo di San Matteo. Z mramorových zůstala viditelná jen kruhová lůžka.
Uvnitř má kostel tři lodě se střídajícími se sloupy a pilíři. Oblouky nesou několik římských hlavic znovu použitých. Zbyly jen skromné zbytky středověkých nástěnných maleb. V novějším průčelí je velké okuli, zakončené arcibiskupským erbem z 15. století.
Kostel je zmiňován od roku 1029 a patřil k opatství, které zprvu vedli benediktini. Ve 12. století jej užívali kamaldulové a až do 15. století stála vedle něj nemocnice.
Pod zdmi bylo něco ještě staršího. Vykopávky ve 20. století nalezly základy stavby o třech lodích a třech apsidách. Části těchto staveb jsou zabudovány do dnešního kostela: nejstarší fáze sahá do doby před rokem tisícím.