Popis
Santa Maria della Spina je malý gotický kostelík na levém břehu Arna v Pise: architektura z barevných mramorů, samé věžičky, svatostánky a sochy. Své jméno má podle trnu z Kristovy koruny, který sem podle tradice dorazil roku 1333.
Nejbohatší je vnějšek. Na jižní straně galerie svatostánků s věžičkami nese sochy dvanácti apoštolů a nad nimi proroky.
Průčelí má Madonu s Dítětem připisovanou Giovannimu Pisanovi, s anděly po stranách. Na apsidě jsou dveře lemovány mramorovými intarziemi a korunovány řecko-syrským architrávem ze třetího století, znovu použitým.
Východní strana má sochy svatých z dílny Nina Pisana a nad presbytářem Madonu s Dítětem téhož Nina mezi dvěma anděly.
Uvnitř je to mnohem jednodušší: jediný sál s dřevěným stropem zdobeným v devatenáctém století, používaný k výstavám. Za Medici získal kostelík mramorový chór od Andrey Guardiho z roku 1453 a svatostánek od Stagia Stagiho z roku 1534, který uchovával relikvii Trnu.
Uprostřed presbytáře stojí Madona s růží od Andrey a Nina Pisana, mezi svatým Petrem a Janem Křtitelem.
Vznikl roku 1230 z vůle rodiny Gualandi, u paty mostu, který se ve patnáctém století zřítil, a jmenoval se Santa Maria di Pontenovo. Jako všechny mostní kaple patřil obci.
Od roku 1323 ho obec rozšířila a pokryla věžičkami, svatostánky a sochami, pravděpodobně s dílnou Lupa di Francesco, poté s dílnou Andrey a Nina Pisana. Měl ale nepohodlného souseda: řeku a půdu, která se propadala.
Po sjednocení Itálie se rozhodlo kostel rozebrat a postavit jinde. V letech 1871 až 1875 byl posunut o několik metrů na východ a zvednut o metr. Zákrok stál draho: zničené mramory, špatně opravené nebo nahrazené sochy, sakristie visící nad řekou nikdy nebyla znovu postavena. John Ruskin, který projížděl Pisou, byl pobouřen.
Nenechte si ujít
• Jižní stranu.
• Průčelí.
• Madonu s růží.
• Řecko-syrský architráv.
Víte, že…?
• Sochy volně stojící venku jsou kopie: od roku 1996 jsou originály v Národním muzeu San Matteo.
• Trn tu už není: od devatenáctého století je uchováván v kostele Santa Chiara.
• Madona del Latte na vnitřní straně průčelí je sádrová kopie: originál je v Museo di San Matteo.
Nejbohatší je vnějšek. Na jižní straně galerie svatostánků s věžičkami nese sochy dvanácti apoštolů a nad nimi proroky.
Průčelí má Madonu s Dítětem připisovanou Giovannimu Pisanovi, s anděly po stranách. Na apsidě jsou dveře lemovány mramorovými intarziemi a korunovány řecko-syrským architrávem ze třetího století, znovu použitým.
Východní strana má sochy svatých z dílny Nina Pisana a nad presbytářem Madonu s Dítětem téhož Nina mezi dvěma anděly.
Uvnitř je to mnohem jednodušší: jediný sál s dřevěným stropem zdobeným v devatenáctém století, používaný k výstavám. Za Medici získal kostelík mramorový chór od Andrey Guardiho z roku 1453 a svatostánek od Stagia Stagiho z roku 1534, který uchovával relikvii Trnu.
Uprostřed presbytáře stojí Madona s růží od Andrey a Nina Pisana, mezi svatým Petrem a Janem Křtitelem.
Vznikl roku 1230 z vůle rodiny Gualandi, u paty mostu, který se ve patnáctém století zřítil, a jmenoval se Santa Maria di Pontenovo. Jako všechny mostní kaple patřil obci.
Od roku 1323 ho obec rozšířila a pokryla věžičkami, svatostánky a sochami, pravděpodobně s dílnou Lupa di Francesco, poté s dílnou Andrey a Nina Pisana. Měl ale nepohodlného souseda: řeku a půdu, která se propadala.
Po sjednocení Itálie se rozhodlo kostel rozebrat a postavit jinde. V letech 1871 až 1875 byl posunut o několik metrů na východ a zvednut o metr. Zákrok stál draho: zničené mramory, špatně opravené nebo nahrazené sochy, sakristie visící nad řekou nikdy nebyla znovu postavena. John Ruskin, který projížděl Pisou, byl pobouřen.
Nenechte si ujít
• Jižní stranu.
• Průčelí.
• Madonu s růží.
• Řecko-syrský architráv.
Víte, že…?
• Sochy volně stojící venku jsou kopie: od roku 1996 jsou originály v Národním muzeu San Matteo.
• Trn tu už není: od devatenáctého století je uchováván v kostele Santa Chiara.
• Madona del Latte na vnitřní straně průčelí je sádrová kopie: originál je v Museo di San Matteo.