Popis
Kostel San Francesco je po katedrále druhým největším kostelem v Pise. Stojí na stejnojmenném náměstí, spolu s klášterním ambitem, a je velkolepým příkladem františkánské architektury s jednou lodí.
Nejvíc zaujme loď, široká 18 metrů a u transeptu dokonce 22, jedna z nejširších v toskánských kostelích. Nad ní jsou vidět obnažené dřevěné vazby.
Zvonice je odvážná: uvnitř se ze dvou stran opírá o krakorce. Průčelí z mramoru ze San Giuliano, zahájené ve 14. století, bylo dokončeno až v roce 1603, v době Medicejských.
Nenechte si ujít fresky v kapitulní síni od Niccola di Pietro Geriniho (1392) a v sakristii od Taddea di Bartolo (1397). Dodnes jsou velmi výrazné, i když nejsou dokonale zachovány.
Na oltářích z doby protireformace visí velká plátna nejlepších toskánských umělců své doby, například Narození Páně od Cigoliho a Nanebevzetí od Ventury Salimbeniho. Z bohatých fresek ze 14. století zbyly zlomky a sinopie.
Je tu pohřben hrabě Ugolino della Gherardesca se syny a vnuky: těmi, kteří podle Danta zemřeli hladem ve věži. Jako zrádce byl Ugolino uložen v ambitu, mimo velkou rodinnou hrobku.
Teprve na počátku 20. století byly jeho domnělé ostatky přeneseny do kaple uvnitř kostela, poté co byla velká rodinná hrobka rozebrána a rozptýlena na různá místa.
Pak kostel přišel téměř o všechno. Napoleonské rabování odvezlo do Louvru Cimabuovu Maestà, Giottovo Stigmatizování svatého Františka a obraz Benozza Gozzoliho. Jediný zachráněný oltářní obraz, od Giunty Pisana, je dnes v Museo di San Matteo.
V roce 1863 byl kostel vysvěcení zbaven a stal se kasárnami, poté skladem. Bohoslužbám byl vrácen v roce 1901, s novými vitrážemi od Galilea Chiniho a Francesca Mossmeyera, díky výboru občanů.
Nejvíc zaujme loď, široká 18 metrů a u transeptu dokonce 22, jedna z nejširších v toskánských kostelích. Nad ní jsou vidět obnažené dřevěné vazby.
Zvonice je odvážná: uvnitř se ze dvou stran opírá o krakorce. Průčelí z mramoru ze San Giuliano, zahájené ve 14. století, bylo dokončeno až v roce 1603, v době Medicejských.
Nenechte si ujít fresky v kapitulní síni od Niccola di Pietro Geriniho (1392) a v sakristii od Taddea di Bartolo (1397). Dodnes jsou velmi výrazné, i když nejsou dokonale zachovány.
Na oltářích z doby protireformace visí velká plátna nejlepších toskánských umělců své doby, například Narození Páně od Cigoliho a Nanebevzetí od Ventury Salimbeniho. Z bohatých fresek ze 14. století zbyly zlomky a sinopie.
Je tu pohřben hrabě Ugolino della Gherardesca se syny a vnuky: těmi, kteří podle Danta zemřeli hladem ve věži. Jako zrádce byl Ugolino uložen v ambitu, mimo velkou rodinnou hrobku.
Teprve na počátku 20. století byly jeho domnělé ostatky přeneseny do kaple uvnitř kostela, poté co byla velká rodinná hrobka rozebrána a rozptýlena na různá místa.
Pak kostel přišel téměř o všechno. Napoleonské rabování odvezlo do Louvru Cimabuovu Maestà, Giottovo Stigmatizování svatého Františka a obraz Benozza Gozzoliho. Jediný zachráněný oltářní obraz, od Giunty Pisana, je dnes v Museo di San Matteo.
V roce 1863 byl kostel vysvěcení zbaven a stal se kasárnami, poté skladem. Bohoslužbám byl vrácen v roce 1901, s novými vitrážemi od Galilea Chiniho a Francesca Mossmeyera, díky výboru občanů.