Popis
Museo della Grafica sídlí v Palazzo Lanfranchi na nábřeží Lungarno Galilei v Pise. Uvnitř jsou kresby a grafiky ze 20. století v renesančním paláci, který vznikl ze čtyř středověkých domů.
Muzeum, otevřené v roce 2007 z vůle města a univerzity, uchovává sbírky Gabinetto Disegni e Stampe katedry dějin umění, sbírku současné grafiky založenou koncem padesátých let Carlem Ludovicem Ragghiantim.
Mnoho listů je darem samotných umělců nebo vzdělaných sběratelů, jako byl vědec Sebastiano Timpanaro a historik umění Giulio Carlo Argan. Dočasné výstavy představují sbírku pokaždé z nového úhlu a palác jich hostil už před otevřením muzea.
I samotný palác stojí za návštěvu. Dnešní podoba vychází hlavně z přestavby v letech 1535-1539, která spojila čtyři středověká jádra od 13. století. Vzadu zůstala středověká věž z kamene verrucano a cihel.
Průčelí k řece Arno má portál posunutý doleva, s kamennými kvádry a terasou nad ním. Okna mají v prvních dvou patrech trojúhelníkové nebo půlkruhové štíty a ve třetím kamenné šambrány.
Podél ulice via dei Lanfranchi se dá číst historie nejstarších domů. Je tu zeď ponechaná bez omítky, s pokleslými oblouky, zazděnými okny a dírami po trámech, v nichž držely trámy lešení. V přízemí zůstaly tři pilíře z verrucana.
Palác dostal jméno po rodině Lanfranchi, která v něm bydlela po staletí, až do 19. století. Vymřela v rodu Rasponi dalle Teste, kteří ho v roce 1952 předali městu.
Obnova, svěřená architektu Massimu Carmassimu, odstranila dokonce omítku z průčelí: někdo křičel, že je to skandál. Ale pod ní se objevily nástěnné malby a středověká architektura skryté po staletí a dnes se dají rekonstruovat různé fáze paláce.
Muzeum, otevřené v roce 2007 z vůle města a univerzity, uchovává sbírky Gabinetto Disegni e Stampe katedry dějin umění, sbírku současné grafiky založenou koncem padesátých let Carlem Ludovicem Ragghiantim.
Mnoho listů je darem samotných umělců nebo vzdělaných sběratelů, jako byl vědec Sebastiano Timpanaro a historik umění Giulio Carlo Argan. Dočasné výstavy představují sbírku pokaždé z nového úhlu a palác jich hostil už před otevřením muzea.
I samotný palác stojí za návštěvu. Dnešní podoba vychází hlavně z přestavby v letech 1535-1539, která spojila čtyři středověká jádra od 13. století. Vzadu zůstala středověká věž z kamene verrucano a cihel.
Průčelí k řece Arno má portál posunutý doleva, s kamennými kvádry a terasou nad ním. Okna mají v prvních dvou patrech trojúhelníkové nebo půlkruhové štíty a ve třetím kamenné šambrány.
Podél ulice via dei Lanfranchi se dá číst historie nejstarších domů. Je tu zeď ponechaná bez omítky, s pokleslými oblouky, zazděnými okny a dírami po trámech, v nichž držely trámy lešení. V přízemí zůstaly tři pilíře z verrucana.
Palác dostal jméno po rodině Lanfranchi, která v něm bydlela po staletí, až do 19. století. Vymřela v rodu Rasponi dalle Teste, kteří ho v roce 1952 předali městu.
Obnova, svěřená architektu Massimu Carmassimu, odstranila dokonce omítku z průčelí: někdo křičel, že je to skandál. Ale pod ní se objevily nástěnné malby a středověká architektura skryté po staletí a dnes se dají rekonstruovat různé fáze paláce.